Cítit se dobře by měla být pro tvůrce vlastní reality naprosto přirozená a samozřejmá věc. Bohužel tomu tak není. Jinak by svět, který svým vědomím společně vytváříme, vypadal podstatně jinak.
Cítit se dobře a umět v sobě záměrně, bez ohledu na vnější realitu, vytvářet pozitivní pocity, víru a s tím související posilující myšlenky, zůstává stále uměním, kterým vládne jen málo lidí. Většina se nechává svými emocemi zmítat sem a tam nebo se od cítění a schopnosti vyjadřovat emoce úplně odřízli a jsou mrtví už zaživa.
Ani jedno z těchto dvou „řešení“ vám nedává možnost sledovat, co se ve vašem vnitřním světě děje, co ve své osobní emocionální kuchyni vaříte a posíláte ven do světa. O schopnosti vědomě měnit kvalitu svého emocionálního vyzařování, zušlechťovat je a tříbit už ani nemluvě.
Proč tomu tak je? Protože to lidstvo nikdo nenaučil. Nevybudovali jsme si pro tento způsob existence návyk, nezautomatizovali si jej, ba dokonce cítit se dobře ani nepovažujeme za důležité. Priority, které nám nastavuje soudobá společnost, se nacházejí jinde, ale šťastnějšími lidi rozhodně nečiní. Právě naopak.
Měli bychom být strážci své vlastní emočně-energetické frekvence.
Kvalita vaší osobní emočně-energetické frekvence je vaší zodpovědností. Do světa vyzařujete svůj vlastní výtvor, ať už vznikl vědomě nebo nevědomě. A svět vám poskytuje odpověď. Čím ho emočně-energeticky krmíte, to přesně dostáváte zpět. Jste-li naprogramovaní na utrpení a na bolest, máte smůlu. Nebo s tím můžete něco udělat.
Správné otázky pro začátek:
- Co vysílám miliardkrát za sekundu do vesmíru?
- Dává smysl můj osobní rozvoj – vnitřní práce, kterou na sobě odvádím? Sílí díky ní můj duch?
- Zvyšuje se a projasňuje postupem času moje základní emočně-energetická frekvence nebo stagnuji nebo dokonce směřuji ke dnu?
- Co převažuje v mém vztahu k okolnímu světu a lidem v něm? Radost a láska nebo strach, zoufalství a vytváření si dalšího a dalšího odporu vůči tomu, co je?
- Chci transformaci? Proč? Stojím vůbec o ni?
Je rozdíl, když si život užíváte nebo v něm jen přežíváte. Naší transformaci překáží na naší vnitřní úrovni spousta zákeřných programů. Jedním z nich je program „Je pozdě.“ Je velmi omezující a znehybňující. Přesto tuto výmluvu používají, jak staří, tak i mladí, jen aby se sebou nemuseli hnout. Výmluvy jsou jen ztráta času a energie.
Každá startovní čára je dobrá. Každý okamžik našeho života je cenný. A také rozhodující – tím, jak se v něm cítíme, jaké myšlenky si v něm vytváříme a jak se v něm rozhodujeme.
Ano, cítit se dobře je umění, protože nám nikdo v dětství neposkytl pro takový stav bytí návod. Programy bezmocné oběti okolností vnějšího světa se úspěšně předávají z generace na generaci. Po tisíciletí.
Přesto stojí za to začít toto umění ve svém životě pěstovat a rozvíjet. Na počátku je to dřina. Soupeříte sami se sebou – s tou částí ve vás, která byla naprogramovaná na bolest a utrpení a vyživuje ji váš strach.
Změny ve vnitřním naprogramování se dějí díky transformaci mysli a emocí. Jedna věc je v tomto procesu naprosto zásadní: Pocity, které vnímáme skrze své tělo, nikdy nelžou!!! Zato ve své mysli si můžeme namlouvat, co chceme. Mysl nás umí lehce ošálit. Obzvlášť, pokud prožíváme stres. Nevěřte tomu, co myslíte. Věřte tomu, co cítíte. Pocity a emoce jsou kompas, který vás vede správným směrem – pokud mu nasloucháte a umíte s ním pracovat.
Cítit se dobře, být v souladu se svou nejniternější podstatou, zákony vesmíru a zažívat propojení a jednotu s okolním světem, je pro mě osobně jedna ze základních životních hodnot. Proto tomuto tématu budu věnovat mnohem více času a bude na mém blogu postupně vycházet jako seriál.
Věci, které jsou pro život esenciální, si žádají důkladné prozkoumání a hloubku.
Martina Konečná