První den ve školce – událost, na kterou si většinou v dospělosti už dávno nepamatujeme. Buďte si ale jistí, že člověka zasahuje velmi významně. Obzvlášť pokud pro dítě proběhl ve znamení silného stresu a traumatizujících zkušeností.
„Dnes je můj velký den! Jsem už velká a maminka mě vede poprvé do školky. Moc se těším, protože tam mají hračky a chodí tam i jiné děti. Ta paní, co nás vítá, je prý paní učitelka. Neznám ji a tak se jí i trochu bojím. Mám novou zástěrku a papučky. Červené – moc se mi líbí! Už se nemůžu dočkat, až uvidím třídu a hračky! Najednou mě ta cizí paní popadne, silně sevře a křikne na mou maminku: „Honem, utíkejte!“ A maminka ji poslechne a běží pryč. Jsem strašně vyděšená a začnu plakat. Copak si mě tady chtějí nechat? Copak už maminku nikdy neuvidím?! Myslela jsem, že umřu bolestí. Teď klečím na lavičce u okna a skrz uslzené oči vidím, jak maminka odchází pryč a mává mi. Taky jí mávám. Uvidíme se ještě někdy? Školka je děsivé místo, kam se chytají a zavírají děti.
Je odpoledne a maminka se pro mě vrátila! Svět je zase, jak má být. Sedím na lavičce v šatně a blaženě si strkám do pusy mléčnou oříškovou čokoládu, kterou jsem dostala od maminky. Čokoláda se mi pomalu rozpouští na jazyku a já si připadám jako v nebi. Konečně jsem v bezpečí a s maminkou. Miluju čokoládu!“
Tak takhle vypadal první den ve školce u malé tříleté Janičky. Mohl vypadat úplně jinak, avšak nedostatek vcítění se do citlivé dětské duše, která nejistě vstupovala do další, nové a významné etapy svého života, způsobil destrukci a zadělal na závažné problémy, které se od té chvíle staly již trvalou součástí Janiččina života.
Učitelka ze školky tehdy jednala pouze na základě svých minulých zkušeností a jako robot, aniž by se naladila na jedinečnost prožívání dítěte, které měla nově a poprvé v životě před sebou.
Rozhodla jsem se tento příběh zařadit, abych apelovala na všechny dospělé, kteří mají co činit s dětmi, aby k nim přistupovali se svým vědomím plně v přítomném okamžiku. Aby naslouchali dětské duši a jednali v souladu s tím, co aktuálně prožívá a co od dospěláka, kterému věří, potřebuje. Problémy se zrodí ve zlomku vteřiny. Malý človíček učinil novou, bohužel traumatickou, zkušenost a jeho svět už pro něj nebude nikdy tím, čím býval. Přibylo v něm strachu, lítosti a bezmocného vzteku a zrodila se také nedůvěra vůči cizím lidem.
Dalším významným momentem v tomto příběhu je návrat maminky, která Janičce přinesla oříškovou čokoládu, aby jí nějak zmírnila protrpěnou bolest. Maminka, pocit bezpečí a… čokoláda. Tady se zrodila láska k čokoládě na celý život!
Jak sama dospělá Jana na sezení popsala, cítila se tehdy s čokoládou okamžitě jako v nebi! Blesková a naprostá změna pocitů. Z -8 na +8 !!! – vyjádříme-li tuto okamžitou proměnu na stupnici SJP (subjektivních jednotek prožitku). Není divu, že od té doby po čokoládě s oříšky sahala pokaždé, když se jí začala zmocňovat úzkost a narůstal v ní stres. Ocitnout se ve zlomku vteřiny v nebi, to je prožitek velmi významný, a proto byla nucena opakovat tento způsob řešení problému den co den. A tak jedla čokoládu pořád. Víc a víc čokolády. A nemohla s tím přestat! To jejímu zdraví a štíhlé linii samozřejmě nesvědčilo, a tak nakonec vyhledala terapeutickou pomoc. Zjistila, že její chování je naprosto logické a odpovídá prožitkům v dětství. Problém jsme vyřešily, až na to, že trval více než 37 let. Jana konečně přestala být otrokem čokolády. Má ji ráda, občas si ji samozřejmě dá, ale už to není dennodenně a s pocitem hluboké úzkosti a vysoké hladiny stresu na pozadí.
Takhle se tedy rodí závislosti. Namísto čokolády si můžete klidně dosadit jinou substanci – zmrzlinu, alkohol, kouření, omamné látky a tak dál. Princip zůstává stejný a funguje v každém věku.
Závislost častokrát vzniká – jako i v tomto případě – po prodělaném traumatu – jako způsob vyřešení emocionální bolesti. Není to pravidlem, ale stává se to často. Přesto, ať už závislost vznikne kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek, bývá velmi nesnadné se jí zbavit. Pouhé vyřešení prodělaného traumatu to nesrovná. Je třeba najít moment, kdy tato láska na „celý“ život vznikla. Tento moment v čase, nabitý vysoce pozitivním emočním nábojem, nazývá Silvia Hartmann, tvůrkyně Energy EFT, Guiding Star neboli Vůdčí Hvězda. A je to událost pro život člověka, jeho chování a sklony, stejně významná jako událost traumatická. Dokud Silvia Hartmann tento princip neobjevila, v klasickém EFT, ani v psychologii se s ním nepočítalo. A ve starém paradigmatu se s ním stále nepočítá. Přesto, vývoj jde dál. Činíme nové zkušenosti a postupujeme do dalších pater možností, které nám EFT skýtá.
Energy EFT umí najít cestu ke vzpomínkám energetického těla a problém vyřešit. Přesně tam, kde vznikl. Ať už se jedná o trauma nebo o Guiding Star. To, co bylo zmrazeno v čase, se opět dalo do pohybu. Původní chování už není potřeba opakovat stále dokola a donekonečna. Přirozený proud energií v energetickém těle byl obnoven.