Máme to v sobě. Tušíme, že máme navíc! Jak je tedy možné, že nás život neustále nakopává do zadku?
Nepotřebujeme se vůbec proměnit v super-člověka, aby bylo líp. Stačí najít a mít vědomě k dispozici to, co už je dávno naše. Jen se k tomu potřebujeme nějak dostat. Řeč je o potenciálu člověka!
Energy EFT už pro mě dávno není „jenom“ metoda na uvolnění stresu a emocionální bolesti ze starých traumat.
Energy EFT je pro mě životní dovednost, jak se záměrně a předvídatelně dostávat do stavu nadšení a radosti ze života a zažívat inspirující vhledy.
Vhledy jsou záblesky intuitivní moudrosti sdělované formou vizí. Říká se, že „obraz vydá za tisíce slov“ a o tom právě vize jsou. A nejsou jenom vizuální záležitost. Skutečná vize se dostavuje prostřednictvím všech šesti smyslů: obrazu, zvuku, doteku, vůně, chuti a celkového intuitivního pocitu.
Vize je sice prožívaná v autogenní realitě, ale právě díky vnímání všemi smysly je velmi fyzická, reálná a jasná. Přináší osobní vnitřní moudrost a rozšiřuje vědomí člověka, který vizi prožívá. Prožít vizi znamená opět porozumět skutečnosti o něco více do hloubky.
Vizi nenahradí čtení knih a vstřebávání informací z nich. To jsou cizí zkušenosti, cizí vhledy a vy je přijímáte nebo nepřijímáte na základě víry.
Vize je osobní, vize je vědění. Prožiju-li vizi, už nepotřebuji věřit. Prostě vím. Vize znamená růst, evoluci lidské bytosti.
Vize jsou dosažitelné pro každého člověka. Bohužel, kvůli vysoké míře stresu v naší civilizaci se vize jeví jako něco mimořádného, nahodilého a těžko dostupného. Jsme-li ve stresu, máme k dispozici jenom zmatené a zkreslené informace, protože náš energetický systém je plný blokád. O přijímání vizí nemůže být ani řeč!
Aby se nějaká vize dostavila, potřebujeme být ve stavu uvolnění, naladění, otevřenosti a mít průchozí energetický systém se silným energetickým tokem. Na stupnici SJP (subjektivních jednotek prožitku) se jedná o stavy + 8 a výše, především +10. Podaří-li se nám do takového stavu dostat, máme k dispozici svůj plný potenciál. Tady uskutečňujeme kontakt s duší a s jejím bohatstvím, které přišla sdělovat světu.
Bohužel, zatím se v takových stavech nedokážeme příliš dlouho udržet. Blokuje nás přílišné chtění, touha, nutnost mít vizi. Za takového stavu se nic nemůže dostavit. Přesto i krátké záblesky intuitivních poselství zásadně ovlivní náš život a směřování v něm.
O jednu ze svých vizí se s vámi chci podělit.
Tato vize se týkala potenciálu člověka. Vyťukávala jsem si nějakou záležitost na toto téma a najednou jsem vnitřně uviděla spoustu vlašských oříšků, koulejících se po podlaze a cinkajících o sebe. Bylo to velmi jasné a reálné. Došlo mi to! Znáte takový ten pocit zamrazení v zádech nebo naskočení husí kůže, když si něco uvědomíte?
Oříšky symbolizovaly můj potenciál – různé talenty, schopnosti a dovednosti. Můj potenciál tu se mnou stále je, jenže k němu nemám volný přístup. Brání tomu právě skořápka ořechu. A skořápka není nic jiného nežli moje bezpečná zóna – hranice, za kterou si zatím netroufám vstoupit. Hranici vytváří různé strachy, odpory a pochybnosti. Máme to tak všichni. Přesto nezbývá než skořápku rozlousknout. Jinak se nedostanu k tomu, co je přirozeně moje a vždycky tady se mnou bylo.
Věnujeme-li se osobnímu rozvoji, pracujeme si právě na této tvrdé slupce, skořápce, která nám brání dostat se k tomu, co je stejně už dávno naše.
Předpokládá to ovšem nesedět s hlavou v oblacích, ale konat. Konáním, metodou pokus-omyl poznáváme své schopnosti a rozšiřujeme si své možnosti – svůj životní prostor.
Učíme se naslouchat srdci a uskutečňovat poselství své jedinečné duše ve svém životě.
Nemusíme se měnit. Máme sice své slabé stránky a nedostatky, ale máme také své silné stránky, svou dokonalost a jedinečnost.
Potřebujeme jít do nových věcí, rozlouskávat své oříšky, abychom se poznali a mohli dávat světu to, co opravdu jsme.
Jak na to? No, to je právě ten oříšek!
Martina Konečná